Historie školy

O jakémsi pravidelnějším vyučování se v Pavlovicích a Ruprechticích se dá hovořit až po roce 1798, kdy tyto obce zakoupily pro školní účely dřevěný domek nacházející se na jejich společných hranicích. Současně se začalo uvažovat o lépe vyhovující školní budově. Když se ale Ruprechtice rozhodly v roce 1870 postavit si vlastní školu, odhodlaly se tehdy ještě nedělené Pavlovice je následovat a roku 1870 si vybudovaly školní budovu č.p.93 XIII na dnešní třídě generála Svobody (v ní je dnes prodejna zdravotnických potřeb).

Budova obsahovala dvě učebny, tělocvičnu, kancelář, byt řídícího učitele v 1. patře a byt školníka v podkroví. Dvoupodlažní budovu zdobila čtyřboká věžička se zvonkem, kterým se oznamoval začátek a konec vyučování.

V roce 1893 došlo k rozdělení Pavlovic na Nové a Staré. Ve Starých Pavlovicích pak byla postavena vlastní školní budova v roce 1906 v dnešní ulici Letná č.p. 90 XII.

V Nových Pavlovicích zůstala obecná škola čtyřtřídní, ve Starých Pavlovicích trojtřídní. Vyučovalo se pouze v jazyku německém. Úzká vzájemná provázanost všech zmíněných tří obcí, jež se staly v roce 1939 součástí Velkého Liberce, se projevila za zcela nových okolností po skončení 2. světové války a po následující výměně obyvatel. Budovu školy č.p. 93-XIII obsadila měšťanská škola Újezdní, její část našla umístění vdomě č.p. 128-XIII na Borovém vrchu a v tzv. staré škole v Ruprechticích. Vyučovat se zde začalo v říjnu 1945, ředitelem byl ustanoven Václav Kazda. Současně byl vybrán pozemek pro výstavbu nové budovy pro měšťanskou na hranici katastrů Nových Pavlovic a Ruprechtic. Menší děti chodily v té době z Nových Pavlovic do školy ve Starých Pavlovicích a v Ruprechticích. Po reorganizaci školství měla zdejší jednotná škola sedm tříd, z toho byly čtyři umístěny ve dvou budovách v Nových Pavlovicích, tři v Ruprechticích ve "staré škole". Ředitelem pavlovické školy se stal Rudolf Paděra, žáků bylo kolem 250.

Se stále narůstajícím počtem nových obytných domů a tím i přibývajícími obyvateli se zvyšoval tlak na urychlení výstavby již dříve plánované nové školní budovy v této části Liberce. Došlo k ní na počátku padesátých let za nového ředitele Miroslava Hory, absolventa českého gymnázia v Liberci za první republiky. Nová budova školy dnešní 8. ZŠ ve Vrchlického ulici č.p.262-XIII byla dána do provozu 1. 10. 1953. Žáků bylo tehdy 558, čtyři nejnižší ročníky využívaly dále objekt č.p. 90-XII ve Starých Pavlovicích.

Škola ve Vrchlického ulici dostala šťastné umístění přibližně v centru plánované bytové výstavby. Projekty vznikl ve Stavoprojektu Liberec pod vedením architekta Karla Wintera, za použití typových podkladů. Je třípodlažní, 18 třídní, hlavním průčelím orientována k jihovýchodu, s nástupem z Vrchlického ulice. V přízemí se nachází vstupní hala, správa školy a tři učebny, v prvním patře další normální a odborné učebny, ve druhém patře kromě učeben i knihovna. Poněkud později až v roce1956, bylo k hlavní budově přistavěno na severní straně kolmo vybíhající křídlo obsahující v přízemí stravovací zařízení, v patře tělocvičnu. Budovu stavěly Pozemní stavby n.p. Liberec.

Když byla škola čp. 90-XII ve Starých Pavlovicích na Letné předána učňovskému školství, přešly děti 1. až 5. postupného ročníku do nové školy ve Vrchlického ulici. Počet tříd zde stoupl až na 20, žáků bylo 595. Na protest proti vpádu "spojeneckých" vojsk 21. 8. 1968 byla v parku před školou zasazena lípa Svobody. Po odchodu ředitele M.Hory, který působil na škole v Nových Pavlovicích 18 let, vystřídali se ve vedení ředitelé Jasoň Havlín, po něm Josef Chotěnovský, za něhož byla v roce 1975 provedena přístavba na západním konci hlavní budovy obsahující v přízemí dílny a v patře místnosti pro školní družinu.

V letech 1967-1980 došlo k obrovské proměně Nových Pavlovic a Ruprechtic. Vzniklo zde rozsáhlé sídliště s více než 2000 byty pro cca 8000 obyvatel. Uskutečnilo se tak stavební propojení Ruprechtic, Starých a Nových Pavlovic. Zvýšený počet obyvatel si pochopitelně vyžádal výstavbu další budovy, 22 třídní, čp. 328-XIII postavené v těsném sousedství 8. ZŠ podél ulice Sokolovské. Na novou přešel pak ředitel Chotěnovský a na jeho místo nastoupila roku 1977 ředitelka Marie Holomková. V budově 8. ZŠ zůstalo 18 tříd s 592 žáky. Bylo v té době dobudováno i školní hřiště s lehkou atletickou dráhou a menší hřiště s asfaltovým povrchem.

8. ZŠ ve Vrchlického ulici se může mnoha vynikajícími výsledky nejen pedagogickými. Proslavila se také tím, že paní učitelka Jarina Žitná se stala autorkou cvičení na Spartakiádách a později na Sokolském sletu. Úspěchy slavil i dětský pěvecký soubor Rolničky založený roku 1977. Ve Školním roce 1985-1986  vznikla na škole pod patronací n. p. Tesla stanice mladých techniků. její členové uplatňovaly své reportáže v celostátním rozhlase. Kromě toho se na škole objevily první počítače, které se nakonec staly hlavní specializací i ve výuce. Ve školním roce 1989-90 byla otevřena prví počítačová třída s 15 počítači, opět díky patronátní spolupráci s n. p. Tesla

Z konkursu vypsaném v 1991 vyšel vítězně nový ředitel Mgr. Milan Regner. počet tříd se na 14. tříd s 350 žáky a 28 pedagogickými pracovníky. Škola se roku 1994 stala příspěvkovou organizací. vzniklo zde školící počítačové středisko s rozšířenou výukou informatiky a výpočetní techniky. Spolu s dalšími pěti v naší republice je škola zařazena do projektu PHARE pro počítačem podporovanou od školního roku 1996-1997 je s 13 evropskými školami je zařazena do projektu využívání počítačových technologií. výuka však není zaměřena pouze na počítače. Každým rokem se zde otevírá několik nepovinných předmětů a zájmových kroužků. Zábavný občasník vydávaný studenty, nazvaný Zvonění, naznačuje šíři zájmů žáků školy ve Vrchlického ulici.