Exkurze 8.B – Sklářská škola v Novém Boru

ilustrační obrázek Když se k naší třídě dostala informace, že v pátek 11.1. pojedeme do sklárny, ne každý byl nadšený, jelikož jsme mohli mít do 11:40 a místo toho se nám trávení pátečního odpoledne protáhlo až do dvou. Ale konec konců - asi budu psát za každého, když napíšu, že návštěva sklárny se všem líbila.
Nemilé dřívější vstávání, chladné ráno, nervozita z hodinové cesty autobusem, špatná domluva provozovatelů a jiné drobnosti doprovázely začátek našeho dne. Konečně jsme zahlídli autobus u Košků a mohli vyrazit vstříc novému poznání. Menší nepochopení s milým řidičem, který akceptoval všechen náš řev, byla doprovázena pouze smíchem. Pohodlně jsme se usadili do chladného autobusu - kluci v přední části a my děvčata v zadní. Každý jsme si musel nastavit co nejpohodlnější polohu, abychom vydrželi celou cestu až do Nového Boru. Myslím, že se nikomu neudělalo špatně a každý si cestu užíval po svém. Kluci s telefony a my slečny s plnou pusou pomluv a podobně.
Sněhu v Novém Boru bylo značně míň, takže většina z nás záviděla, ale zima tam byla ještě větší, než jsme čekali. Uvítal nás milý pán, který nás rychle zavedl do budovy školy. První, co každý cítil, byla vůně jako v lékárně, za čas už jsme ji ale nevnímali. Uvedl nás přes školu až do třídy, která vypadala jak z filmu o vysokých školách - do takzvané auly. To každého z nás velmi vzalo, jelikož to u nás není a hned jsme každý vymyslel, jak skvěle by se tu dalo opisovat nebo skrýt taháky. No dál. Po krátkém přednesu o této sklářské škole, nám pustili krátký (zhruba 15ti minutový) film o této škole a minulosti skla a sklářství v Čechách. Po shlédnutí filmu se nás ujali 2 lektoři, kteří nás měli provázet budovou školy. Rozdělili jsme se na 4 skupiny po pěti. Každá skupina byla zavedena na určitou řemeslnou práci.
Naše skupina složená ze čtyř dívek a paní učitelky Skalské se vydala pro začátek na rytí skla. Přivítal nás velmi milý a příjemný pán, kterého jsme měly možnost poznat už v aule. Nejdříve nás lehce vyzpovídal na téma jak školy, tak koníčků a volna. Ukázal nám, co nás čeká a vysvětlil, jak nejlépe postupovat. Dal nám chvilku na vyzkoušení rytí na pokusných skleničkách. Každá jsme dostala krásnou, ručně dělanou fialovou skleničku, na kterou jsme si měly vymyslet nápis nebo datum. Napadaly nás nápisy jako Dreams, Forever nebo Babičce. Paní učitelka se rozhodla ukázat svůj talent, a vyryla krásný květinový motiv. Nám ostatním se tak nedařilo, ale rozhodně nás to bavilo. Po vyrytí předepsaného nápisu jsme ho očistily, skleničky zabalily a mohly odnést.
Další naše zastávka byla přímo ve sklářské huti, kde jsme byly seznámeny se sklem a jeho výrobou. No, rozhodně můžu říct, že to není lehká práce a už vůbec ne pro dívky. U pece, kde se sklo nabírá a vyfoukává je něco okolo 50°C, v létě však i víc. Další velmi příjemný lektor nám vysvětlil celý postup výroby. Postupně jsme si sedaly na stoličku. První vytáhla dřevěnou formu z vody, další vyfukovala svou novou skleničku a třetí nosila do dochlazovací (na jejím začátku 500°C vyhřáté) trouby. No, tohle jim opravdu nezávidím, jelikož teplo je tam velké, tyč není lehká a umění se vším zacházet musí být už snad dar od přírody. Když se nám každé povedlo vyfouknout skleničku, čekala nás přestávka.
Všichni jsme se najedli, dostali katalog o škole a propisku, ze které byl snad každý nadšený. Další naší zastávkou byla učebna malování na sklo. Zaujala nás informace, z čeho jsou štětinky štětce. Jsou z kožichu veverky, který je odolný proti chemikáliím obsaženým v barvách na sklo. Vysvětlili jsme si, jak se dělají rovné pruhy pomocí točny i jak se s točnou pracuje, ale nakonec u nás zvítězilo normální malování. Námi namalovanou skleničku jsme podepsali, dali na vypálení a po týdnu ji dostali zpět.
A poslední naše zastávka? Tou se stala brusírna skla. Byl nám popsán rozdíl mezi rytím a broušením, ale už si to moc nepomatuji. Tady jsme měli možnost zjistit, jak těžké je uhladit jen jednu jedinou skleničku či misku a proč je tedy ruční práce tak drahá. Dále také, co musejí žáci této školy zvládnout, z čeho dělají zkoušky, a také co je to takzvaná sklářská abeceda. Nakonec jsme dostali skleněné destičky, na kterých jsme si vyzkoušeli, jak těžké je broušení skla. Už dělání stejných křížků není zrovna lehká věc. Poslední výrobek, který jsme si odnesli, byla krásná nazelenalá sklenička námi ručně vyrytými hvězdičkami. No, samozřejmě ukázková od paní lektorky byla nejkrásnější, ale stejně nás to bavilo a většině z nás i povedlo.
Je opravdu zvláštní, když budu muset uznat, že i naše třída umí být klidná a pracovitá a že ji dokonce exkurze sjednaná školou bavila. Mnozí z nás by se rádi vrátili, případně studovali na této škole, nebo v budoucnu vykonávali povolání se sklem spojené.

Text: Zuzana Novotná, 8.B
fotek v albu: 33

Album: Sklárna-exkurze