Multikulturalita očima dětí

ilustrační obrázek Multikulturalita je dnes často zmiňované téma. Se zhoršující se ekonomickou a sociální situací většiny obyvatelstva, vyvstávají automaticky snahy některých uskupení vytvořit společného nepřítele – nejčastěji to bývají skupiny lidí, kteří jsou nějakým způsobem odlišní a které je možno označit za méněcenné nebo druhořadé.

Od multikulturalitě ke kultuře a
zase zpátky...


Projekt „Multikulturalita očima dětí“ tak, jak jsme jej realizovali na ZŠ Vrchlického v Liberci, si kladl dva základní cíle. Prvním cílem bylo ukázat, že i příslušníci etnických skupin s jinou barvou pleti pocházejí ze zemí (kontinentů) s prastarou, bohatou kulturní tradicí. Druhým cílem bylo ukázat, že lidé různých etnických skupin a různé barvy pleti nejsou jednolitou masou, ale že jsou to jedinečné bytosti, originální osobnosti se svými radostmi i starostmi, podobnými těm našim, i s osobitým smyslem pro krásu...

Vedle svého původního záměru mívají projekty ještě jeden velký přínos: jsou jakousi přípravou na život. Učí žáky poradit si s neplánovanými situacemi, netrvat na původní představě, ale tvořivě reagovat na změny, a chopit se nečekaných příležitostí, když náhodou vyvstanou. Náš projekt měl původně vyvrcholit tvůrčí dílnou na libereckém Veletrhu dětské knihy. Pětimetrová ústřední koláž sestavená z výsledků tvůrčího snažení žáků na téma „Kultury světa“ měla v podstatě pouze dotvářet náš veletržní stánek. Pořadatelé ale na poslední chvíli slíbenou dotaci od MŠMT neobdrželi a my museli pro závěrečnou etapu našeho projektu hledat nové řešení. Tvůrčí dílny nakonec obohatily libereckou Bambiriádu, pro prezentaci výtvarných prací se nám podařilo zajistit výstavní prostor v nákupní galerii Plaza. Obě části projektu tím získaly úplně jinou dimenzi.

Zatímco na veletrh by přišly především celé školní třídy a o víkendu rodiče a prarodiče s dětmi, na Bambiriádě byli nadšenými účastníky tvůrčí dílny nazvané „Barevné děti světa“ i spousty malých romských dětí, které často přicházely samy, bez doprovodu dospělých. Za pomoci žákyň 2. stupně ZŠ Vrchlického, si mohly vyrobit originální papírovou panenku podle vlastního návrhu. Vybrat pro ni barvu pleti, tvar očí, barvu vlasů, účes, šaty, ozdoby... Bylo až dojemné sledovat, jak spolu dvě tak rozličné skupiny dětí tvořily svůj vlastní barevný svět. V téhle tvorbě nebyly žádné rasové předsudky a bariéry, jediným kritériem bylo vytvořit co nejhezčí dílo. Ačkoliv jsem připravila ukázkové panenky, které představovaly základní etnické typy, děti se nedaly svazovat, ale nechaly se jen inspirovat. Jednotlivé prvky skládaly do zcela nových souvislostí a kombinací. A tak vznikaly panenky žluté, které měly kulaté oči, červené copy a šaty z krepového papíru s potiskem zvířecích kůží apod. Všechny byly krásné a naprosto originální. Dívky dokázaly velmi citlivě odhadnout, na co dětské síly stačí. Co bylo pro děti příliš složité, to udělaly samy, ale vždy a vše s dětmi konzultovaly. A také vždy dokázaly v průběhu tvorby najít něco, co mohly vlastními silami zvládnout i ty nejmenší děti: vybrat a nalepit kytičku, nakreslit pusu, vytvořit lepidlem linii náhrdelníku a zasypat ji barevnými třpytkami...

Děti se tak stávaly návrháři a starší žákyně podle jejich přání více či méně realizovaly jejich návrhy. Díky tomu si děti odnášely krásné panenky, které mohly právem považovat za své vlastní dílo. A co je hlavní – dívky už nikdy nebudou moci přijmout tezi, že všechny romské děti jsou divoké, neumí se soustředit, zajímá je jen to, co můžou dostat rychle a bez vlastního přičinění. Není to pravda. Zažily během dvou dnů Bambiriády desítky snědých dětí s vděčnýma velkýma očima, které se trpělivě podílely na zrodu svých panenek. Vždycky záleží na schopnosti zaujmout, dát najevo svůj zájem o druhého, jeho názory, touhy, přání – i když je dotyčný třeba ještě předškoláček... Na druhou stranu těmhle dětem už nikdo nenamluví, že všichni gádžové jsou nepřátelští, protože i ony mají zkušenost s úplně jiným přístupem. Nebojím se říct, že tohle byla skutečná multikulturní výchova v praxi.

Díky ohromné vstřícnosti marketingové ředitelky nákupní Galerie Plaza v Liberci paní Nancy Haisové se změnil i náš přístup k tvůrčí části projektu nazvané „Kultury světa“. Dala nám plnou volnost využít prostor plně podle svých představ – a tak jsme se rozhodli vytvořit skutečně reprezentativní výstavu pro malé i velké – exkluzivní průřez kulturami čtyř kontinentů rozložený na 15 panelů. Celá výstava i jednotlivé panely dostaly jasnou koncepci. Žáci už netvořili jen tak, ale tvořili výstavu. Poté, co nad výstavou převzala záštitu Ing. Jiřina Princová, vedoucí odboru školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Krajského úřadu Libereckého kraje, společné úsilí se ještě zvýšilo o touhu nezklamat poskytnutou důvěru. Původní přístup, který se vyznačoval občas známou pubertální frajeřinou, se měnil v zaujetí tvůrců, kteří vědí, co dělají a proč to dělají. A kteří to především chtějí dělat. Blížící se výstava nás pohlcovala postupně všechny. Je něco jiného pokoušet se napodobit čínskou rostlinnou malbu na papír a něco jiného přenést ji na papírový vějíř... Nadšení pohlcovalo nejen žáky, ale i mě, učitele a pana ředitele. Rozhodli jsme se tedy, že výstavu zahájíme skutečnou vernisáží s kulturním programem, že připravíme pro každého z žáků pamětní list s jeho jménem  a s reprodukcí jeho vlastního díla, že vytvoříme ke všem 107 vystaveným pracím jmenovky... Pan ředitel měl nelíčenou radost z každého dalšího pamětního listu se jménem někoho z žáků, kterého nebývá často příležitost za něco pochválit... A nakonec jsem měla na vernisáži i vysněný červený koberec, na který si mladí autoři přicházeli pro slova uznání od zástupce odboru školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Krajského úřadu Libereckého kraje.

Jak už to u našich projektů bývá, rozsah práce, vložený čas i finance, byly výrazně vyšší, než jsme původně plánovali, ale podařilo se nám něco, v co jsme ani nedoufali. Vidina reprezentativní výstavy (a potom expozice sama) kultivovala nebývalým způsobem naše žáky. Stávali se v práci a v přístupu pečlivějšími a odpovědnějšími. Začali si uvědomovat hodnotu manuální zručnosti, viděli, že jsou schopni vytvořit něco, co ostatní vnímají jako krásu, která obohacuje svou existencí lidský život.

Jak hodnotí projekt ředitel ZŠ Vrchlického Mgr. Jiří Skalský:

 „Na celé přípravě a realizaci projektu si vážím aktivního a profesionálního přístupu. Odborné vedení umožnilo dětem vytvořit za tři měsíce působení nádherná, přímo umělecká díla. Měl jsem radost, že se zapojili i ti ´méně vzorní´ žáci. Považuji to za odraz výborného, a hlavně netradičního pedagogického působení jak vedoucí projektu, tak i vyučujících výtvarné výchovy Mgr. Jarmily Skalské a Jana Masáka. Projekt i výstavu považuji za velice úspěšné a poučné nejen pro žáky ZŠ Vrchlického, ale i pro jejich vrstevníky a ostatní vyučující podílející se nejen na výtvarném vzdělání naší mládeže.“

Jak hodnotí výstavu Mgr. Karel Bárta, vedoucí oddělení vzdělávání a koncepcí odboru školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Krajského úřadu Libereckého kraje:

 „Oceňuji vysokou kvalitu vystavených prací a jejich různorodost, kdy každý žák mohl vyjádřit svou vlastní formou vztah ke sbližování kultur a tím i k sbližování mezi národy. Považuji to za velmi přínosné především v době, kdy se na různých místech světa, ale i v České republice, stále objevují xenofobní tendence. Chci poděkovat organizátorům a žákům školy za jejich práci. Pro žáky má tato možnost prezentace formou výstavy nesmírný význam.“

A co říci závěrem? Kultivovanost a úcta ke kulturnímu bohatství druhých je základní podmínkou skutečné multikulturality. Kruh od multikulturalitě ke kultuře a zpátky se uzavřel.

A za to patří dík i podpoře Libereckého kraje a Fondu pro podporu a rozvoj vzdělávání Statutárního města Liberec.

Dája Spalková, vedoucí projektu „Multikulturalita očima dětí“

daja.spalkova@email.cz

15. června 2012       



fotek v albu: 107

Album: Kultury světa

Žákovské práce.